Dítě je naštěstí vybavené reflexem hladu. Pokud se u něj hlad ohlásí, veškerou pozornost soustředí na jeho uspokojení. Zde však nastává problém. Když nemá k dispozici vhodnou stravu, začne jíst to, co najde.
Ve škole například sušenky, čokolády a tyčinky z bufetu. Někdy dělají chybu i samotní rodiče, když dítěti přibalují do školy právě takové potraviny namísto plnohodnotné stravy nebo ovoce.
Na druhé straně dítě ve školce nebo škole nepociťuje hlad, neboť je smutné nebo je ve stresu. Je to podobná reakce jako u dospělých. Ve stresu a při těžších emocích se trávicí trakt jakoby vypne a příjem stravy se v extrémních případech může zcela zastavit. Tehdy nepomůže nutit dítě do jídla. A tresty za to, že něco nesnědli, jen umocňují jeho emočně špatný stav. Základem je spíše psychologické ošetření dítěte. To ve výrazné míře závisí na kvalifikaci a dovednosti školního personálu. Někdy je však kompenzačním mechanismem stav takzvané žravosti s nadměrným příjmem potravy – zejména sladkostí.
Bez ovoce a zeleniny
Mnoho dětí odmítá jíst ovoce a zeleninu, maso snědí jen občas, jsou schopny žít pouze na mléku, rohlíku s máslem a se salámem, na masovém vývaru, těstovinách a rýži. Holdují tedy jednostranné stravě, nová jídla odmítají ochutnat, ale i tak prosperují. Je takový stav dlouhodobě zvládnutelný nebo si koledují o zažívací problémy?
